Lidová rčení,frazeony
LIDOVÁ RČENÍ byla a jsou kulturním bohatstvím a výrazem lidové moudrosti. Některá žijí již po staletí, jiná vznikla v době nedávné na základě nějaké události nebo zlidověla dobře napsaná či pronesená věta z knížky či filmu.
Lidových rčení je takové množství, jejich pestrost, výraznost, plastičnost a jadrnost je taková a pro jazykozpyt i národopis mají rčení tak veliký význam, že zasluhují, aby se jim věnovala aspoň stejná pozornost jako jiným projevům lidové fantazie a básnivostl/ např. písním a povídkám/.
Ať chceme či ne, provázejí nás tato rčení každodenně.
Večer uléháme od nedokončené práce s tím, že ráno moudřejší večera.
Ráno se probouzíme odpočatí a plni energie, připraveni vykročit do nového dne, poněvadž ranní ptáče dál doskáče. Někteří z nás mají své zvyky a hned na počátku dne své tělo trápí sportem a otužováním, jejikož sport je ku zdraví a v zdravém těle je zdravý duch.
1. RČENÍ je lexikalizované obrazné spojení slov.
2. POŘEKADLO je obrazné spojení slov, vyjadřující jistou situaci.
3. ÚSLOVÍ je přechodní útvar mezi rčením a pořekadlem.
Rčení zde, jsou lidová v tom smyslu, že jazykem lidovým nazýváme jazyk, kterým se běžně mluví/ na rozdíl od jazyka spisovného/, a že tento lidový jazyk je rozlišen nejen podle krajů a míst /nářečí místní/, nýbrž také podle příslušnosti mluvčích k různým sociálním vrstvám /nářečí sociální/ a dále podle speciálních skupin uvnitř některých sociálních celků / jazyky speciální, např. zlodějský, trampský a pod./.
Jsou zde tedy nejen rčení dialektická, nýbrž také rčení argotická a slengová. Rčení, kterých užívá jak lid venkovský, tak lid velkoměstský, jak rolník, tak tovární dělník, jak student, tak pražský flink apod.
Kromě rčení původu čistě lidového jsou zde ovšem zařaděna také rčení původu sice jiného/ hlavně mnoha rčení biblická/, ale zlidovělá.