Citáty a romantika

Za Tvůj život kouknu zpátky,
vzpomínek je víc než dosti,
udělám já průřez krátký,
ať to slyší naši hosti.

Z dětství jenom velmi málo,
většinu jen z doslechu,
usměvavé děvčátko vyrůstalo,
hodné, jenž nedělá neplechu.

Už v divadle jak dobrá víla,
nechtěla střepy z hrníčku,
babiččin hrníček položila
a slzičky na krajíčku.

Na škole taky ke sportu tíhla,
diváci se potom ptali:
„Kdopak je ta slečna štíhlá?“
takhle malá a jak to válí.

Přešly dětská léta, období dospívání...a

Jsme na svatební hostině,
z lásky se dva lidi berou,
pak věnují se rodině,
na svět se dva kluci derou.

Lásku svou vkládala do synů,
celý život si velmi přála,
ať nepřijdou na dráhu zločinu,
vždy při nás pevně stála.

Jak moc jsme si nevážili
neskutečnou Tvoji lásku,
často jak psi jsme se bili,
pocítili sladkost pásku.

Každé školní kolísání,
první věděla jsi všechno,
marné bylo zatloukání,
doma potom bylo techno.

Učnice pro ni měly jen milé slova
a když nevěděly si rady,
obchodem se neslo: „paní Cihláááářováááá“.
s Vámi tu jsme rády.

I zákaznice ji moc rády měly,
za ochotu, úsměv stály,
s každou informací doletěly,
i hodiny by prokecaly.

Více jako  půl století ,
pilná jako včelička,
v Jelenicích ví i děti,
že stachanovec je babička.

Bohužel my všichni víme,
bez práce jak by jsi zvadla,
30 let to vydržíme,
potom snad už dáš si padla.

Občas taky byly slzy,
nervy jsme Ti pálili,
zpětně nás to velmi mrzí,
za lumpárny, co tropili.

Velké ODPUSŤ, nejde více,
marně se teď červenáš,
musí cítit Jelenice,
co pro všechny znamenáš.

Tvou pomoc či trvá věčně nebo jenom hodina,
pocítila řada lidí, nejvíce však rodina,
s velkým díkem přijímáme naše drahá babičko,
víckrát pocítil už každý Tvoje zlaté srdíčko.

Přejem , ať nás stále hřeje,
je tu s námi dlouhá léta,
ať babička se stále směje,
po nemocech ať je veta.




Děda už tu s námi není,
domov je mu v nebíčku,
ale věřte páni, dámy,
pozdravuje babičku.